Katedrála Notre-Dame
Stavba je považována za nejkrásnější ukázku středověkého stavitelství ve městě. Stojí na místě, které 2 000 let slouží náboženským kultům. Původně zde stála gallo-římská svatyně (Jupiterův chrám), později raně křesťanská bazilika a románský kostel. Pařížský biskup Maurice de Sully se rozhodl vybudovat katedrálu hodnou významu města. Stavba začala již v r. 1163 a podle původních plánů byla z největší části dokončena kolem r. 1345. Toto dílo je významným mezníkem ve vývoji francouzské gotické architektury, posledním z raně gotických církevních staveb. Ještě před svým dokončením se katedrála stávala místem důležitých náboženských a politických událostí: r. 1302 sem Filip Sličný svolal první generální stavy. Probíhaly tu korunovace králů (např. Marie Stuartovny), byl zde zahájen rehabilitační proces Jany z Arku (r. 1455); katedrála byla také r. 1572 svědkem zvláštní svatby Markéty z Valois, která sama stála před oltářem, zatímco její ženich, hugenot Jindřich Navarrský, musel zůstat ve dveřích. V době Velké francouzské revoluce byla Notre-Dame místem kultu Rozumu a později kultu Nejvyšší bytosti. 2. 12. 1804 tu papež Pius VII. korunoval Napoleona Bonaparta na císaře (tuto událost připomíná slavný Davidův obraz v Louvru). V následujících letech začala špatně udržovaná stavba chátrat; výsledkem romantického hnutí a zejména ohlasu na slavný román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži (1831) bylo rozhodnutí červencové monarchie katedrálu rekonstruovat. Generální rekonstrukce proběhla v l. 1841 - 1864 pod vedením architekta Viollet-le-Duca. Katedrála má stále významné místo v životě hlavního města, dodnes se zde píší dějiny Paříže: 26. 8. 1944 tu zaznělo působivé Te Deum, po smrti prezidenta Charlese de Gaulla se tu sloužila zádušní mše a působivým zážitkem byla též slavnostní mše, kterou sloužil papež Jan Pavel II. 31. 5. 1980 při příležitosti návštěvy Francie.V jižním křídle transeptu je pozoruhodný portál sv. Štěpána, po sochařské stránce nejbohatší katedrální portál (započat Janem z Chelles v r. 1258). Tympanon zobrazuje život a ukamenování arcijáhna Štěpána (jemuž byl zasvěcen kostel nacházející se na místě dnešní katedrály). Kromě reliéfů evokujících městský a univerzitní život ve 13. stol. pocházejí sochy (jakož i sv. Štěpán a sv. Marcel) z 19. stol. Při severní straně katedrály se původně nacházela kanovnická kvadratura (klášter), do které ústilo severní rameno příčné lodi (transeptu), dodnes zachované s nádhernou gotickou růžicí (13 m v průměru) a s bohatou skulpturální výzdobou (druhá polovina 13. stol.): tympanon se scénami ze života Panny Marie, příběh jáhna Teofila a Panna Marie s dítětem (socha malého Ježíška odstraněna za Velké francouzské revoluce), skvostná ukázka vrcholného gotického sochařství z druhé poloviny 13. stol. Zajímavé srovnání se vnucuje se sochou Panny Marie z portálu sv. Anny.
Obě věže hlavního průčelí (69 m) jsou přístupné pro návštěvníky a umožňují tak prohlídku některých slavných soch a chrličů, horních partií kostela a střechy. Jižní věž nese známého Emmanuela, 13 t těžký zvon s mimořádně krásným zvukem. Původní gotický byl přetaven v 16. stol. Podle legendy bohaté pařížské dámy vhazovaly do roztaveného bronzu stříbrné a zlaté šperky, což prý je příčinou jeho vzácné zvukové čistoty. Notre-Dame je pětilodní bazilika s krátkou příčnou lodí (o rozměrech 130 x 48 m a výšce 35 m), s tříportálovým průčelím a dvěma věžemi (výška 69 m). Hlavní fasáda s vchodem do katedrály je obrácena na prostranství Place de Parvis a je zdobena třemi portály o nestejné výšce a šířce. Nad nimi je galerie s postavami 28 biblických králů a ještě výše je rozetové okno (10 m v průměru, největší technicky možný rozměr). Nad rozetou s barevnými skly ze 13. stol. je velká sloupová galerie, nad ní chrliči (v podobě démonů a chimér). Zleva doprava to jsou:
Portál Panny Marie
se skupinami soch představujícími rodokmen Matky Boží, proroky věštícími slavný osud matky Ježíše Krista. Smrt Panny a Korunování (na trůně Kristus a Marie). V 19. stol. přibyly sochy sv. Štěpána, Diviše a Jana Křtitele. Dolní část portálu je zajímavá svými reliéfy zemědělských prací, vážícími se k měsícům kalendářního r. a znamením zvěrokruhu. - vyřezávané lůžko Panny Marie, přála si jít do nebe za synem, u lůžka andělé, kteří ji vzali do nebe - Panna Marie - jediná smrtelná bytost, která nestala před Posledním soudemPortál Posledního soudu
obsahuje sochařské výjevy s Kristem Nejvyšším soudcem, s Vážením duší, s Orodováním Matky Boží a sv. Jana za hříšníky, dále pak scény ze života zatracenců v pekle a vyvolených v ráji. Hlavní restaurátor Viollet-le-Duc pak připojil v 19. stol. postavy 12 apoštolů a medailónky s podobenstvím o moudrých a bláhových pannách a s personifikací ctností a neřestí. Archanděl Michael drží váhy a ďábel se marně snaží ovlivnit výsledek vážení.Portál sv. Anny
má nejstarší zachovalou sochařskou výzdobu z konce 12. stol. Trůnící Madona s dítětem je svým pojetím stále ještě spíše románskou nepřístupnou Matkou Boží než graciézní, milostnou a milující Pannou Marií, jak je možno porovnat i s díly ze 13. stol. uvnitř i vně kostela. Je obklopena klečícími postavami biskupa Maurice de Sully (vlevo) a králem Ludvíkem VII. Mladým (vpravo), kteří zasvěcují kostel Panně Marii. Další ikonografickou náplní tohoto portálu je život Matky Boží a jejích rodičů, sv. Anny a sv. Jáchyma. Centrální pilíř nese sochu sv. Marcela, pařížského biskupa žijícího v 5. stol., též ve výrazně románském pojetí. Z 19. stol. pocházejí skulptury sv. Diviše a Štěpána, Vítězící církve a Poražené synagógy.Interiér
Uvnitř katedrály se nachází vzácný soubor středověkých vitráží, především severní a jižní růžice (13. stol.) se scénami ze Starého zákona s monumentálním Trůnícím Kristem. V příčné lodi pak lze vidět slavnou sochu Panny Marie (14. stol.) nazývanou Notre-Dame de Paris, kůr je vyzdoben 114 kostelními lavicemi s řezbami z počátku 17. stol.. Kamenná přepážka, která obklopuje kněžiště, si zachovala část své sochařské výzdoby ze 14. stol. V bývalé sakristii (19. stol.) se nachází Trésor - klenotnice. Červený portál - ze strany (Sv. Ludvík)Place du Parvis (náměstí Parvis)
Rozkládá se před katedrálou - vzniklo se sochou Karla Velikého, v 19. stol. po stržení původních budov špitálu. Odtud je vchod do Crypte archéologique, kde je možno spatřit zbytky a základy mnoha staveb ze 3. - 19. stol., které na tomto místě stály (gallo-římské lázně, pozůstatky opevnění a základy několika středověkých domů, nejstaršího sirotčince).Pont Notre-Dame
Odpovídá na druhé straně ostrova Malému mostu; původně se v římském období nazýval Velký. Za nájezdů Normanů byl zničen a obnoven v r. 1413. Byl to první pařížský most, který dostal své jméno oficiálně a budovy, které se na něm nacházely byly jako první očíslovány. Most se r. 1499 zřítil a po jeho rekonstrukci na něm byly postaveny stejné domy. Vzhledem k tomu, že tudy vedla cesta králů při slavnostním vjezdu do Paříže, byly fasády domů bohatě zdobeny. Známý je zejména vývěsní štít, který v 18. stol. maloval Watteau pro obchodníka s obrazy Gersainta (dnes v berlínském Charlottenburgu).