Katedrála Notre-Dame

Stavba je považována za nejkrásnější ukázku středověkého stavitelství ve městě. Stojí na místě, které 2 000 let slouží náboženským kultům. Původně zde stála gallo-římská svatyně (Jupiterův chrám), později raně křesťanská bazilika a románský kostel. Pařížský biskup Maurice de Sully se rozhodl vybudovat katedrálu hodnou významu města. Stavba začala již v r. 1163 a podle původních plánů byla z největší části dokončena kolem r. 1345. Toto dílo je významným mezníkem ve vývoji francouzské gotické architektury, posledním z raně gotických církevních staveb. Ještě před svým dokončením se katedrála stávala místem důležitých náboženských a politických událostí: r. 1302 sem Filip Sličný svolal první generální stavy. Probíhaly tu korunovace králů (např. Marie Stuartovny), byl zde zahájen rehabilitační proces Jany z Arku (r. 1455); katedrála byla také r. 1572 svědkem zvláštní svatby Markéty z Valois, která sama stála před oltářem, zatímco její ženich, hugenot Jindřich Navarrský, musel zůstat ve dveřích. V době Velké francouzské revoluce byla Notre-Dame místem kultu Rozumu a později kultu Nejvyšší bytosti. 2. 12. 1804 tu papež Pius VII. korunoval Napoleona Bonaparta na císaře (tuto událost připomíná slavný Davidův obraz v Louvru). V následujících letech začala špatně udržovaná stavba chátrat; výsledkem romantického hnutí a zejména ohlasu na slavný román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži (1831) bylo rozhodnutí červencové monarchie katedrálu rekonstruovat. Generální rekonstrukce proběhla v l. 1841 - 1864 pod vedením architekta Viollet-le-Duca. Katedrála má stále významné místo v životě hlavního města, dodnes se zde píší dějiny Paříže: 26. 8. 1944 tu zaznělo působivé Te Deum, po smrti prezidenta Charlese de Gaulla se tu sloužila zádušní mše a působivým zážitkem byla též slavnostní mše, kterou sloužil papež Jan Pavel II. 31. 5. 1980 při příležitosti návštěvy Francie.

V jižním křídle transeptu je pozoruhodný portál sv. Štěpána, po sochařské stránce nejbohatší katedrální portál (započat Janem z Chelles v r. 1258). Tympanon zobrazuje život a ukamenování arcijáhna Štěpána (jemuž byl zasvěcen kostel nacházející se na místě dnešní katedrály). Kromě reliéfů evokujících městský a univerzitní život ve 13. stol. pocházejí sochy (jakož i sv. Štěpán a sv. Marcel) z 19. stol. Při severní straně katedrály se původně nacházela kanovnická kvadratura (klášter), do které ústilo severní rameno příčné lodi (transeptu), dodnes zachované s nádhernou gotickou růžicí (13 m v průměru) a s bohatou skulpturální výzdobou (druhá polovina 13. stol.): tympanon se scénami ze života Panny Marie, příběh jáhna Teofila a Panna Marie s dítětem (socha malého Ježíška odstraněna za Velké francouzské revoluce), skvostná ukázka vrcholného gotického sochařství z druhé poloviny 13. stol. Zajímavé srovnání se vnucuje se sochou Panny Marie z portálu sv. Anny.

Obě věže hlavního průčelí (69 m) jsou přístupné pro návštěvníky a umožňují tak prohlídku některých slavných soch a chrličů, horních partií kostela a střechy. Jižní věž nese známého Emmanuela, 13 t těžký zvon s mimořádně krásným zvukem. Původní gotický byl přetaven v 16. stol. Podle legendy bohaté pařížské dámy vhazovaly do roztaveného bronzu stříbrné a zlaté šperky, což prý je příčinou jeho vzácné zvukové čistoty. Notre-Dame je pětilodní bazilika s krátkou příčnou lodí (o rozměrech 130 x 48 m a výšce 35 m), s tříportálovým průčelím a dvěma věžemi (výška 69 m). Hlavní fasáda s vchodem do katedrály je obrácena na prostranství Place de Parvis a je zdobena třemi portály o nestejné výšce a šířce. Nad nimi je galerie s postavami 28 biblických králů a ještě výše je rozetové okno (10 m v průměru, největší technicky možný rozměr). Nad rozetou s barevnými skly ze 13. stol. je velká sloupová galerie, nad ní chrliči (v podobě démonů a chimér). Zleva doprava to jsou:

Portál Panny Marie

se skupinami soch představujícími rodokmen Matky Boží, proroky věštícími slavný osud matky Ježíše Krista. Smrt Panny a Korunování (na trůně Kristus a Marie). V 19. stol. přibyly sochy sv. Štěpána, Diviše a Jana Křtitele. Dolní část portálu je zajímavá svými reliéfy zemědělských prací, vážícími se k měsícům kalendářního r. a znamením zvěrokruhu. - vyřezávané lůžko Panny Marie, přála si jít do nebe za synem, u lůžka andělé, kteří ji vzali do nebe - Panna Marie - jediná smrtelná bytost, která nestala před Posledním soudem

Portál Posledního soudu

obsahuje sochařské výjevy s Kristem Nejvyšším soudcem, s Vážením duší, s Orodováním Matky Boží a sv. Jana za hříšníky, dále pak scény ze života zatracenců v pekle a vyvolených v ráji. Hlavní restaurátor Viollet-le-Duc pak připojil v 19. stol. postavy 12 apoštolů a medailónky s podobenstvím o moudrých a bláhových pannách a s personifikací ctností a neřestí. Archanděl Michael drží váhy a ďábel se marně snaží ovlivnit výsledek vážení.

Portál sv. Anny

má nejstarší zachovalou sochařskou výzdobu z konce 12. stol. Trůnící Madona s dítětem je svým pojetím stále ještě spíše románskou nepřístupnou Matkou Boží než graciézní, milostnou a milující Pannou Marií, jak je možno porovnat i s díly ze 13. stol. uvnitř i vně kostela. Je obklopena klečícími postavami biskupa Maurice de Sully (vlevo) a králem Ludvíkem VII. Mladým (vpravo), kteří zasvěcují kostel Panně Marii. Další ikonografickou náplní tohoto portálu je život Matky Boží a jejích rodičů, sv. Anny a sv. Jáchyma. Centrální pilíř nese sochu sv. Marcela, pařížského biskupa žijícího v 5. stol., též ve výrazně románském pojetí. Z 19. stol. pocházejí skulptury sv. Diviše a Štěpána, Vítězící církve a Poražené synagógy.

Interiér

Uvnitř katedrály se nachází vzácný soubor středověkých vitráží, především severní a jižní růžice (13. stol.) se scénami ze Starého zákona s monumentálním Trůnícím Kristem. V příčné lodi pak lze vidět slavnou sochu Panny Marie (14. stol.) nazývanou Notre-Dame de Paris, kůr je vyzdoben 114 kostelními lavicemi s řezbami z počátku 17. stol.. Kamenná přepážka, která obklopuje kněžiště, si zachovala část své sochařské výzdoby ze 14. stol. V bývalé sakristii (19. stol.) se nachází Trésor - klenotnice. Červený portál - ze strany (Sv. Ludvík)

Place du Parvis (náměstí Parvis)

Rozkládá se před katedrálou - vzniklo se sochou Karla Velikého, v 19. stol. po stržení původních budov špitálu. Odtud je vchod do Crypte archéologique, kde je možno spatřit zbytky a základy mnoha staveb ze 3. - 19. stol., které na tomto místě stály (gallo-římské lázně, pozůstatky opevnění a základy několika středověkých domů, nejstaršího sirotčince).

Pont Notre-Dame

Odpovídá na druhé straně ostrova Malému mostu; původně se v římském období nazýval Velký. Za nájezdů Normanů byl zničen a obnoven v r. 1413. Byl to první pařížský most, který dostal své jméno oficiálně a budovy, které se na něm nacházely byly jako první očíslovány. Most se r. 1499 zřítil a po jeho rekonstrukci na něm byly postaveny stejné domy. Vzhledem k tomu, že tudy vedla cesta králů při slavnostním vjezdu do Paříže, byly fasády domů bohatě zdobeny. Známý je zejména vývěsní štít, který v 18. stol. maloval Watteau pro obchodníka s obrazy Gersainta (dnes v berlínském Charlottenburgu).